Vstupujeme do postní doby

Milí farníci,

začínáme dobu postní, která je přípravou na svátky Velikonoc, podobně, jako je Advent přípravou na Vánoce. Obojí od nás vyžaduje soustředěnost, zapálení pro věc a možná i očekávání jistého výsledku z námahy, kterou jsme do přípravy vložili. Je však zde jistý rozdíl: zatímco u Vánoc poměrně přesně víme, co máme dělat (nákup dárků, vánoční úklid, stavění Betléma, zdobení stromečku, pokojů, či dokonce celého domu, a možná stihneme i předvánoční koncert a vánoční zpověď), u Velikonoc, a přípravy na ně, si už tak patrně jisti nebudeme.

Církev nám samozřejmě každoročně připomíná tři hlavní pilíře postní doby: modlitbu, půst (sebezápor) a almužnu. Ale ruku na srdce: co z toho se nám podaří úplně, anebo alespoň z části zvládnout?

Určitě nepůjde o nějaký výkon, počítání skutků. Už prorok Izaiáš vyjmenovává celou řadu věcí, které se Bohu na lidech doslova „hnusí“: Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. (Srov. Iz 1,14-15)

A co má tedy Bůh rád? Tohle je půst, jaký se mně líbí, praví Pán: Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. Potom budeš volat a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc a on ti řekne: Zde jsem. Srov. (Iz 58, 6.7.9)

Z uvedeného textu vyplývá, že Bohu jde především o vztah. Celá lidská činnost má být ve vztahu k někomu. Lámej svůj chléb – je to tvůj chléb, který nabízíš. Asi se budeš muset uskrovnit, když dáváš jinému ze svého. To je půst, sebezápor, možná to trochu bude bolet. (Takhle to dělávají například rodiče, když dávají „ze svého“ dětem, na rozdíl od vlivných a mocných lidí, kteří mnohdy „ze svého“ nedávají).

Popřej pohostinství bloudícím ubožákům – tomu se dříve říkalo almužna. Většinou byla pro ty, kdo měli méně než ostatní, a byli oproti nim znevýhodněni. Svatý Jan Bosko vzpomíná, jak jeho matka Markéta dávala chudým sousedům jídlo, když trpěli nouzí. Sama neměla pro svou rodinu o mnoho více. Dnes už ani nevíme, kdo skutečně potřebný je. Možná čekáme, že to vyřeší politici, komu ubrat a komu přidat.

A nakonec: výslednicí správného vztahu k bližním i k sobě samotnému je dobrý vztah k Bohu. Tvoje modlitba bude zcela jistě vyslyšena. Vždyť Bůh ví, že potřebuješ pomoc a že je ti těžko: Potom budeš volat a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc a on ti řekne: Zde jsem. 

I tak se dá prožít doba čtyřiceti dnů do Velikonoc: hledat správný vztah – k Bohu, k druhému člověku a sám k sobě. Přeji všem požehnaný půst a ze srdce vám žehnám.

Ladislav Kozubík

• ČESKÁ BISKUP. KONFERENCE CÍRKEV.CZ
• Zprávy rádia Vatikán
• Biskupství Brněnské
• Denní modlitba církve-braviář on line
• Kanonizace Václava Drboly a Jana Buly
• Farnost Jaroměřice nad Rokytnou
• Farnost Moravské Budějovice
• https://farnostzeletava.cz/
• https://www.farnostrokytnice.cz/
• Obec Babice
• Obec Lesonice
• Obec Šebkovice
• Obec Čáslavice
• Obec Římov
• Obec Martínkov
• PAMĚŤ NÁRODA
• Liturgrie.cz
• Víra.cz
• Pastorace.cz
• ŽIVOTOPISY SVATÝCH
• Fond PULS biskupství pro pastoraci a podporu kněží
• INTERNETOVÁ KNIHOVNA
• Kancionál on line