Vstupujeme do Adventu

Milí farníci, opět přichází Advent se všemi svými rituály, nervozitou, spěchem a já nevím, co všechno ho ještě naplňuje. Ze všech stran (církevní nevyjímaje) slyšíme, jak bychom se měli zklidnit, uzavřít do ticha a nepodlehnout předvánočnímu shonu. Jak se dobře připravit na nejkrásnější a nejněžnější dny v roce, snad i na narození Božího syna, který na svět přišel v lidském těle, aby sdílel spolu s lidmi jejich radosti i bolest. A pokud si dají říct, že by jim pomohl najít způsob, jak se dostat k tomu pravému a krásnému, které - na rozdíl od kratinkých hektických Vánoc - vydrží.

Sedím a přemýšlím, co napsat. Zdá se mně, že o Adventu a Vánocích už všechno bylo řečeno nebo napsáno. Každý přece ví, dokonce i některé děti, že důležité je to vnitřní a ne vnější, že duševní a duchovní prožitek je důležitější, než vnější pozlátko Vánoc. Jenže to se snadno řekne a realita bude letos zřejmě stejná jako loni a předloni. Co tedy napsat?

A jak tak sedím a přemýšlím, padla mně do oka věta, kterou jeden můj kamarád pověsil na svůj profil: „Dnes mi doma vypadl na 20 minut internet, tak jsem šel do obýváku popovídat si s rodinou. Jsou to celkem milí lidé.“

Napadlo mě: to není vůbec špatné! Sice trochu pochybuji, že bych letošní Advent prožil ve větší pohodě, než ten loňský, ale třeba něco z programu vypadne a já si udělám více času na druhé, a možná dokonce zjistím, že jsou to docela milí lidé…

Nakonec: ať to dopadne tak, či onak, přeji vám všem požehnaný Advent.

Ladislav Kozubík