Úvodní stránka » O NÁS » HISTORIE KOSTELŮ V BABICÍCH, JAKUBOVĚ A LITOHOŘI

Historie

Babice u Lesonic - kostel Nejsvětější Trojice

První zmínka o kostele v Babicích pochází z roku 1349. Kostel byl původně dřevěný a stával s největší pravděpodobností na místě dnešního kostela. Jeho zasvěcení bohužel neznáme. V roce 1614 kostel vyhořel a byl znovu postaven. Severní část tehdy patřila katolíkům a jižní evangelíkům.

Nynější kostel Nejsvětější Trojice a Panny Marie byl postaven v letech 1863-1864 zásluhou faráře P. Josefa Veselého. P. Josef Veselý (*1827 Brtnice +1887 Luhačovice) přišel do Babic po svém vysvěcení v roce 1853 a našel kostel velmi zchátralý. Byl vystavěn v pozdně gotickém slohu a byl dvoulodní. Zvonice tehdy byla v severozápadním rohu kostela, byla dřevěná, bedněná prkny a krytá šindelem, stejně jako střecha kostela. Strop v severní lodi byl promáčený a hrozil sesutím. Stěny byly pokryté plísní. „Každým dnem mohlo dojít v kostele k tragédii...", píše P. Veselý. Pozvaná komise v roce 1862, o kterou P. Veselý požádal, vydala nařízení, které se však P. Veselému nelíbilo (jednalo se pouze a převážně jen o opravy). Nevzdal se a dál jednal s úřady, velkostatky (lesonický a sádecký), až dosáhl souhlasu k bourání starého a nevyhovujícího kostela. Poslední mše sv. v něm byla sloužena o „malé pouti" 25. 3.1863 a začalo se stavět, i když finanční prostředky chyběly. „Když bylo nejhůř, vynašel se někdo, jenž peněz zapůjčil", píše P. Veselý ve farní kronice. Stavba kostela stála kompletně 10 560 zlatých a 9 krejcarů.

Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.) se konala první mše sv., i když lidé stáli pod lešením. V předvečer svátku Všech svatých 31.10. Poprvé zvonily zvony. V roce 1864 zbývalo už jen omítnout zvenku severní zeď a věž a upravit vnitřek kostela. Tyto práce prováděl pozlatník a malíř, evangelík Liberat Kunte. Ten vypracoval též návrh na čtyři boční oltáře se sochami sv. Václava, sv. Klementa Hoffbauera, sv. Jana Sarkandra a sv. Anežky České. Hlavní oltář pochází z roku 1879 a byl zhotoven Josefem Musilem a malbu kostela provedla firma Holík Moravské Budějovice v květnu 1949. Hlavní oltářní obraz Nejsvětější Trojice je od N. Hartmanna a nad tímto obrazem je obraz Pasovské Madony.

Svatostánek byl roku 1948 opraven Vladimírem Kolbábkem z Náměště. Původní korpus ze slonoviny byl nahrazen korpusem z biskvitu. Ve svatostánku je umístěn popel z kostí světců. Na levé straně oltáře je větší socha sv. Cyrila a menší sv. Jáchyma. Na straně pravé je větší socha sv. Metoděje a menší sv. Anny. Interiér kostela zdobí i dva postranní oltáře Panny Marie a Ježíše Krista ozdobené obrazy a menšími sochami (sv. Kateřina, sv. Barbora, sv. Jan Sarkander, sv. Antonín Paduánský).

V presbytáři je křtitelnice s víkem ukončeným sousoším Ježíše Krista, kterého křtí sv. Jan Křtitel. V lodi kostela je po obvodu 14 zastavení křížové cesty, dvě řady lavic a z novější doby obětní stůl, zpovědnice, socha sv. Terezie z Lisieux a ve vstupním prostoru originál kříže s ukřižovaným Kristem od sochaře Františka Bílka. Kopie je na hřbitově nad hrobem kněze P. Josefa Ševčíka, faráře v Babicích a překladatele. Kaplanem zde byl kněz, básník a spisovatel Jakub Deml.

Poslední výmalba kostela je z roku 2006, kterou zahájil spolu s většími opravami (odvodnění kostela, vnitřní i vnější omítky pláště kostela, výměnu oken a restaurování varhan) P. Mgr. Petr Piler, Ph.D., SDB a dokončil P. Ing. Leo Červenka, SDB. V současnosti se provádí restaurování hlavního oltáře.

Kněží, kteří sloužili v Babicích 

1349   první zmínka o kostele;  stopy řádu sv. Františka z Assisi z vykopávek v kostele

  1. stol. farář Pavel ( oltářník v Telči )
  2. stol. farář Jan z Babic † 1555

1614  požár kostela, fary a celé vesnice

  1. stol. oprava vyhořelého kostela, ½ kostela zasvěcená Zvěstování Panny Marie pro katolíky

 a ½ sloužila k bohoslužbám protestantům

  1. stol. P. Jakub Kosař O.Praem sídlící v Rokytnici n/R.

1689  oprava a znovuvysvěcení celého kostela se zasvěcením Nejsvětější Trojici                

cca 1680-1690  farář Jan Skopalý

1690 – 1805  farář Duchoslav Šlechta (z Batelova)

1805 – 1713  farář Jan Krištof Kubetius (z Telče)

1713 – 1718  administrátoři Jann Schober, Bernard Bacher, Ignác Vojtěch

1718 – 1759  farář Pavel Antonín Nečas † 27. 8. 1759

1759     farář Jan Kratzman ( z Jihlavy ) † zemřel 37 dní po svém nástupu ve věku 37 let

1759 – 1777   farář František Tkaný

1763 – 1764  stavba nové fary

1777  – 1790  farář Josef Jarošek

1790 – 1806  farář Bedřich Schnirch † 4. 6. 1817

1806 – 1818  farář Jakub Schreck

1818 – 1821  farář Ignác Chornitzer † 17. 1. 1834

1821 – 1857  farář František Osecký † 12. 6. 1858

1858 – 1887  farář Josef Veselý (z Brtnice) † 5. 9. 1887

1963 – 1865  stavba nového kostela, 25. 3. 1865 posvěcení nového kostela Nej. Trojice

1887 – administrátoři Jan Chvátal, Cyril Mašíček

1895 – 1911  farář Josef Ševčík † 20. října 1911 (1919 – nová fasáda a vymalování kostela)

1904 – 1906 (1909-1911) kaplan Jakub Deml † 10. 2. 1961

1912 – 1926  farář Jindřich Svoboda † 29. 4. 1926

1926 – 1938  farář Josef Pánek

1938 – 1949  farář Jindřich Hladík † 1. 10. 1987 (odbojář v II. světové válce)

1949 – 1950  farář Arnošt Poláček (1950 odsouzen komunistickým režimem na 20 let)

1950 – 1951  administrátor Václav Drbola † 3. 8. 1951 popravený oběšením v Jihlavě

1951 – 1953  správa z Jaroměřic P. Jan Podveský a P. Josef Valerián (oba pak také uvězněni)

1953 – 1972  farář Alois Kolář † 24. 3. 1985

1972 – 1973  administrátor Karel Sobotka

1973 – 1974  farář Josef Šmíd

1974     správa z Čáslavic: P. Jakub Navrátil, a z kněží z Jaroměřic (1974 nové dveře kostela)

1974 – 1983  Jan Peřina (instalace věžních hodin, 1978 svěcení nových zvonů )

1983 – 1990  farář Karel Obrdlík ( zavedeno elektr. vytápění lavic)

1990 – 1993  správa z Morav. Budějovic P. Michal Jelínek SDB

1993 – 1997  farář Lubor Dobeš

1997 – 1999   správa z Morav. Budějovic: P. Petr Piler SDB (výměna oken v kostele a vymalování)

1999 – 2009  správa z Morav Budějovic: P. Leo Červenka SDB (1999 nová omítka kostela)

2009 – 2015   správa z Morav Budějovic: P. Petr Piler SDB

2015 – 2018   správa z Morav Budějovic: administrátor Ladislav Kozubík SDB

2018 – administrátor Lubomír Řihák

 9 kněží - rodáků z babické farnosti: Antonín Musil - pohřben v Babicích

Tomáš Obršlík, Eduard Petersburg, František Roupec - pohřben v Babicích

Jan Roupec - pohřben v Babicích, Václav Kříž, Jiří Veith, Zdeněk Veith, Pavel Veith

Čáslavice - kostel sv. Martina

Kostel svatého Martina v Čáslavicích je postaven zřejmě na okraji středověkého tvrziště, ze kterého zůstaly valy. Ke kostelu patřilo torzo hranolové stavby, dnes se používá jako márnice. Jádro kostela pochází z roku 1200, kněžiště bylo asi roku 1350 nahrazeno větší přístavbou s hranolovou věží. Roku 1703 byla přistavěna větší loď a opraven kostel, který byl po požáru roku 1681 v chatrném stavu.

Kostel stojí na mírném návrší při východním okraji obce uprostřed hřbitova. Jde o jednolodní podélnou stavbu, orientovanou východ - západ, s hranolovou věží v ose západního průčelí. V době kolem roku 1200 byl v prostoru ohraničeném částečně dochovaným příkopem a valem založen románský dvorec. Nacházel se zde kostel a obytné stavení (torzo dnešní márnice). Jednalo se zřejmě o zeměpanské správní centrum kraje, které asi později přešlo na nově vybudovaný hrad Sádek. První historicky doložená zmínka, která dokládá existenci kostela a jeho nadání farními právy, pochází z roku 1240. Je uváděn Předvoy plebanus (farář) de Caslawicz, také de Schazlawice, jako svědek na dvou listinách, vydaných Václavem I., králem Českým, v den pohřbu jeho matky královny Konstancie, pro klášter v Tišnově. Původní románský kostel měl plochostropou loď, kněžištěm dosud neznámého půdorysu a na západní straně tribunu (prostor pro zeměpanského úředníka). Vchodem do lodi kostela byl situován z jižní strany (domněnka potvrzena při opravě r.1986). Nejpozději kolem roku 1250 došlo k přestavbě kněžiště ve slohu gotickém. Čtvercové pole, zaklenuté křížovou žebrovou klenbou, odděluje masivnější lomený pás pětiboké profilace vyrůstající od dlažby pětiboký závěr, zaklenutý šestidílnou žebrovou klenbou. Pětiboká žebra vybíhají z prostých, různě utvářených konzol asi tři metry nad zemí, v závěru s hladkým kruhovým svorníkem vrcholu. (Významná architektura nejranější gotiky v České republice, s vlivem huti třebíčské). Při severní straně kněžiště byla v té době postavena samostatně zastřešená hranolová věž (dnešní sakristie a oratoř), zabezpečující větší ochranu areálu. Pravoúhlý sanktuář na levé straně kněžiště pochází z poloviny 14. století. Největší stavební úpravou prošel kostel v roce 1764, kdy byla zaklenuta loď a zvětšena okna. Tři gotická okna byla zazděna spolu s vchodem z jižní strany a zhotoven vchod přízemím věže. Kněžiště je odděleno od lodi kostela půlkruhovým triumfálním obloukem. Nad sakristií, dříve kaplí, je oratoř, do roku 1939 přístupná pouze sádecké vrchnosti. V lodi kostela jsou dva náhrobní kameny. První z roku 1660 kryje hrobku rytíře Pana Lukasse Gregora z Grinnesberku, majitele svobodného dvora ve Slavicích, ten čas nájemce panství sádeckého. Druhý kryje hrob Leopolda Klementa z Lövenstreitu, kdysi štolby u hrabat Collalto. Zemřel v Římově roku 1700. Ve věži kostela se nachází zvon sv. Martin o hmotnosti 430 kg, dílo znojemského zvonaře Rockena z roku 1681.
Od roku 1240, kdy je uváděn plebán (farář), až do druhé poloviny 16. stol., kdy katolická farnost zanikla (církev podobojí), byl při zdejším kostele farář. Roku 1536 je v Čáslavicích uváděn farářský dvůr s polnostmi.
Roku 1622 byl kostel znovu vysvěcen a duchovní správu vykonával farář ze Starče, současně jmenován farářem čáslavickým. Roku 1773 byla obnovena samostatná duchovní správa - lokálie, 1775 jmenován lokální kaplan. Farní správa obnovena r. 1863. Přímá duchovní správa farářem z Čáslavic skončila r. 1974.
Původní farní budova po třicetileté válce byla v rozvalinách, zanikala na neznámém místě.
Nová fara postavena v blízkosti kostela v letech 1773 a 1774.
Čáslavickou farnost tvoří: Čáslavice, osada Sádek, zámek Sádek, Červený mlýn, Římov, osada Vísky a tři mlýny.
Nejstarším inventářem kostela je mramorová křtitelnice z doby před r. 1662.
V čele presbytáře je obraz sv Martina z r. 1883 od Vincence Neumanna z Telče. Nový hlavní oltář, pořízený r.1886, byl koncem sedmdesátých let při úpravě kostela odstraněn. Dva boční oltáře, dříve Blahoslavené Panny Marie a sv. Mikuláše, byly později nahrazené novými se sochou Panny Marie Lurdské a druhý obrazem, od r. 1883 sochou sv. Prokopa. Obraz sv. Prokopa a relikviář s ostatky téhož světce pořízené v sázavském klášteře r. 1765, daroval kostelu jeho patron, majitel panství Sádek, Bohumír Ignác z Walldorfu.
Varhany z r. 1889 jsou od firmy Rieger z Krnova

Nejstarší zpráva o čáslavických zvonech je z doby po třicetileté válce. Ve zvonici byly zavěšeny tři zvony, nebyly ale posvěcené. Za zvonění při pohřbech se platilo.
Před, nebo v roce 1681 asi došlo k požáru zvonice a zničení zvonů. Lze tak usuzovat z nápisu na stávajícím zvonu sv. Martin o hmotnosti 436 kg, který byl ulit r. 1681 zvonařem Georgem Rockenem ve Znojmě.
Další dva zvony byly několikrát přelity. K r, 1800 je uváděno svěcení zvonů. V r. 1832 došlo k přelití dvou zvonů u Karla Stechra v Brně. Zvon sv. Bernard 154 kg, menší pak (snad Panna Marie), 70 kg, nechala zhotovit Teresia Scheiglerin. V polovině první světové války byly oba zabaveny pro válečné účely. Menší zvon byl „darován“, druhý zabaven (rekvírován) za úhradu v ceně 684 K.
Na podzim r. 1926 byly pořízeny a posvěceny dva nové zvony v celkové ceně 15000 Kč. Sv. Václav 237 kg a sv. Josef 180 kg, zhotovil Richard Herold v Chomutově.
Naposledy vyzváněly asi 28.3.1942, kdy byly, i s „ umíráčkem“ z nařízení německých okupačních úřadů sejmuty a odevzdány pro válečné účely. V r. 1942 měl být zabaven i současný zvon, ale byl zachráněn zásluhou zdejšího faráře P. Fr. Klementa a Památkového úřadu v Brně.
9. srpna 1948 byl slévárnou zvonů v Brně dodán nový zvon „umíráček“ 21 kg.

Zdejší kostel měl vždy vlastni křtitelnici, i když náležel k stařečské faře. Knihy pokřtěných, do manželství potvrzených a v Pánu zemřelých jsou uváděny již v pol. 17. stol. V té době prováděl zápisy do těchto knih rektor školy. R. 1708 vznikl ve škole požár, při kterém shořela matrika a všechny památné zápisy v ní poznamenané. Celkem shořelo 16 domů a chalup. Od té doby bylo nařízeno rektorovi, aby matrika byla vždy uložena v kostele. Nová matrika, založena téhož roku, se zachovala do současné doby.
Kdo hledá svoje předky, může je také nalézt v matrice Rokytnice nad Rokytnou (od 1648) nebo Stařeč (od 1655).

Čáslavickému kostelu náležely zádušní krávy, (záduší – majetek či jmění odkázané kostelu za účelem spásy duše dárce), zvané také železné, (17. stol.), zádušní včely, zvané věčné, ale také kovadlina (18. stol.). Všechny tyto dary byly majetkem kostela a ten, komu byly svěřeny do užívání z nich platil nájem. U včel je uváděn příjem za prodaný med a vosk. Kostel vlastnil také mlýn u Římova, který byl prodán jeho nájemci r. 1799. V majetku čáslavického kostela byl les o výměře 7 ha. O les byl veden několikaletý spor mezi patronem kostela hrabětem Walldorfem a farářem stařečským. Prvý považoval les za majetek kostela, druhý za majetek fary. Roku 1790 byl spor ukončen. Les zůstal vlastním jměním kostela, ale farář stařečský zároveň jako farář čáslavický dostával každoročně 20 sáhů palivového dříví za poplatek. Les nepřinášel čáslavickému kostelu žádný příjem, (správu lesa i účetnictví vykonával velkostatek Sádek), naopak jej zatěžoval placením daní. Proto byl r. 1885 prodán sádeckému panství. Za peníze získané prodejem lesa, bylo koupeno pole a louka.
Drobné příjmy plynuly ze sbírek v kostele, prodeje svíček, za světlo, od úvodu (matka přinášela dítě po šesti nedělích od narození do kostela), za zvonění, fundační mše (za zemřelé dárce) a pod. Dále se jednalo o finanční dary. Nezanedbatelný příjem činily úroky (5%) z půjčených (uložených) peněz, později z cenných papírů. 
Poddaní z Čáslavic odváděli desátek faře ve Starči.

Martínkov - Kostel Navštívení Panny Marie

V jádru středověký kostel s pozdně gotickým polygonálním závěrem, ke kterému byla ve druhé polovině 16. století přistavena hranolová věž – zvonice. Hlavní loď byla vybudována v roce 1713. Raně barokní kostel je dominantou nejen obce, ale i širšího okolí.

Kostel je jednolodní, přibližně orientovaná stavba s polygonálním závěrem presbytáře a se čtyřbokou věží při severním průčelí. Boční průčelí jsou prolomená dvěmi okenními osami a jsou členěné lesenovými rámy. Okna jsou segmentově zaklenutá po obvodu s profilovanými šambránami. Presbytář s představěnou obdélnou předsíní má jeden pravoúhlý vchod. Přístavek předsíně je završený trojúhelníkovým štítem. Boční průčelí presbytáře jsou prolomené 1+1 okenní osou, s okny segmentově zaklenutými, lemovanými po obvodu šambránou s okrajovou lištou. Průčelí ustupujícího zvonicového patra je prolomené jednou malou a jednou velkou okenní osou s pravoúhlými okny. Průčelí věže jsou členěná lesenami. Nad oknem probíhá segmentově tvarovaná kordonová římsa. Nad ní je v ose situován kruhový ciferník věžních hodin. Hlavní podstřešní římsa je segmentově vypjatá a nese střechu ve tvaru nízkého čtyřbokého stanu, završenou křížem s makovicí. Hlavní průčelí je členěné lesenovými rámy, na osu s prolomeným pravoúhlým vchodem v kamenném profilovaném ostění s ušima a diamantováním. Nad vchodem je vytesaný letopočet 1713. V nadpraží je konvexně – konkávně tvarovaný fronton, nad kterým je v jedné okenní ose segmentově zaklenuté okno s návojovou parapetní římsou. Po obou stranách portálu se nacházejí mělké niky bez soch, (původně socha Panny Marie a sv. Jana) zaklenuté konchami. Štít s nízkou atikou je členěný podloženými pilastry a nesený nárožními pilířky. V ose je situováno kruhové okno. Průčelí je završené segmentovým štítem s křížem ve vrcholu. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, která přechází nad presbytářem do střechy valbové. Věž je zastřešená stanovou střechou, s makovicí ve vrcholu, završenou křížem. Před východním průčelím presbytáře se mezi opěrnými pilíři nacházejí místa posledního odpočinku významných místních obyvatel – hrob „dobrodějky chudých“ Eleonory Völklové (+ 1847) a hrobka faráře – lidového léčitele Františka (Franze) Jehličky (+ 1853).

Vývoj

1262 – dokončení stavby prvního kostela (kaple?) Ulrichem von Dünholzem 1420 – v době husitských válek kostel (kaple?) vypálený a zbořený, zachovala se pouze kamenná křtitelnice, kostel (kaple?) byl později obnovený 1481 – duchovní správu v obci vykonával farář v Jakubově 2. pol. 16. stol. - přístavba věže při severovýchodním gotickému jádru kostela (kaple?) 1648 – po třicetileté válce byl kostel (kaple?) zcela zničený 1671 – polozbořený kostel (kaple?) byl opraven 1712 – 1713 (15.8.1713 posvěcený) – výstavba nového kostela v místě staršího kostela (kaple?) hrabětem Karlem Gottfriedem Amadeem von Eichpichlem, pánem na Horních Lesonicích a na Červeném Martínkově. Jako stavební materiál byly použity i zbytky kamenů z martínkovské tvrze. Byla zbourána většina původní kamenné zdi opevnění okolo kostela (kaple?). Do kostelní věže byly osazené hodiny. 28.4.1716 - hrabě Karl Gottfried Amadeus von Eichpichl umírá, je pochovaný v hrobce pod náhrobním kamenem před oltářem 1785 – oheň z domu čp. 23 se přenesl na faru i na kostel 1836 – na náklady majitelky lesonického panství hraběnky Emilie Reichenbachové byl v kostele nově zřízený hlavní oltář, kazatelna a křtitelnice cca 1840 (za faráře Františka /Franze/ Jehličky v letech 1822 – 1853) – pořízení kamenných postranních oltářů sv. Františka Xaverského, sv. Františka z Pauly a oltáře sv. Kříže. Zhruba v této době bylo pořízeno i 14 obrazů Křížové cesty. 1848 – blesk zapálil věž kostela, shořela celá střecha nad lodí i střecha cibulovitého tvaru nad věží, krytá šindelovou krytinou. Při opravě byl změněný tvar střechy nad věží na zjednodušený nízký stanový, krytý „křidlicí“. 1854 – dar tří zvonů kostelu neznámou dárkyní, zvony byly zrekvírované v roce 1914 1895 – pořízení nových varhan na kůr od třebíčského varhanáře Jana Zachystala 19. století – další blíže nespecifikované stavební úpravy 30. léta 20. stol. - (za faráře Jana Slavíka v letech 1926 – 1932) – otlučení starších omítek průčelí a jejich náhrada omítkami novými, úprava okolí kostela, nová výmalba interiéru 1926 – zhotovení nových kostelních zvonů (dva zvony věnovali farníci z Horek a z Martínkova, jeden zvon manželé Šalandovi) 1926 – zboření polorozpadlé kamenné zdi kolem kostela, výstavba nové nízké zídky s oplocením 1928 – odstranění (otlučení) starých venkovních omítek kostela i věže, nanesení omítek nových, byla opravená střecha a nově byl také vymalovaný presbytář kostela, osazení nových věžních hodin od hodinářského mistra Linharta z Telče 1930 – oprava podlahy sakristie (náhrada kamenné prkennou) 1931 – byla provedena elektrifikace kostela 1934 – získání dalšího zvonu „Václav“(dárcem byl Václav Václavek) 1936 – výměna starých oken kostela za nová, „malovaná na skle“ 1937 – oprava střechy kostela 1942 – zrekvírování a odvoz pěti kostelních zvonů pro válečné účely 1946 – vrácení pouze jednoho odvlečeného zvonu z Německa (památného z roku 1684) 1953 – velká oprava venkovních omítek, oprava střechy kostela i věže, osazení nových klempířských prvků 1958 – od data 3.5.1958 požívá kostel památkovou ochranu 1971 – žádost věřících na pořízení elektrického osvětlení k obrazům Křížové cesty 1975 – projednání provedení rozsahu oprav fasády kostela komisí 1978 – restaurování barokního rámu obrazu na hlavním oltáři 1980 – Farní úřad požadoval schválení přesunu obrazu sv. Františka Xaverského, sv. Antonína poustevníka a 14 obrazů Křížové cesty z interiéru kostela a jejich nové umístění v prostorách bývalého kláštera na Vranově u Brna. Požadavek nebyl KSPPOP schválený. 1981 – požadavek na přesun obrazů byl KSPPOP dodatečně schválený 1987 – instalace 3 ks akumulačních kamen a provedení provizorního zdvojení oken vloženými kovovými rámy 1993 – výměna střešní krytiny věže za krytinu z měděného plechu 1999 – restaurování varhan na kůru kostela (vyrobených v roce 1720 v dílně třebíčského mistra Františka Zachystala a přenesených z kostela ve Velké Bíteši) 1999 – 2002 - oprava, zhotovení nových rámů a restaurování obrazů Křížové cesty 2003 – oprava střešní konstrukce, chemické ošetření krovu a výměna střešní krytiny z dožilých pálených bobrovek za novou z pálených bobrovek 2010 - 2011 – oprava odvádění srážkových vod kanalizací, celkové odvlhčení obvodového zdiva vsakovací drenáží 2012 – oprava venkovních omítek kostela, nátěr fasády vápenným nátěrem KEIM, výměna stávajících klempířských prvků z Pz plechu za nové z TiZn plechu 2013 – v současné době se na věži kostela nacházejí pouze dva zvony 2013 – současná žádost ŘKF řeší výměnu stávajících světelných rozvodů elektro za nové rozvody a provedení vnitřní výmalby stěn a stropů vápnem

 

KONTAKT

Římskokatolická farnost Babice u Lesonic
Babice 2
675 44 Lesonice

IČ 64269337
č.účtu: 1523117309/0800

babiceulesonic@dieceze.cz

Tel. +420 731 677 739

FOND PULS BABICE

           

Římskokatolická farnost Čáslavice

Čáslavice 1, 675 24 

IČ: 64269159

č.účtu: 2145250309/0800

caslavice@dieceze.cz

Tel. +420 731 677 739

FOND PULS ČÁSLAVICE

 

 

     

Římskokatolická farnost Martínkov

Martínkov 25
675 44 Lesonice

IČ   64269761 
č.účtu: 6134144349/0800 

martinkov@dieceze.cz

Tel. +420 731 677 739

FOND PULS MARTÍNKOV

 

 

R. D. Mgr. Lubomír Řihák

Babice 2, Lesonice 675 44

Tel. +420 731 677 739

babiceulesonic@dieceze.cz

 
ODKAZY

 

další odkazy...