O pravém poselství Vánoc

„Jen jestli ty Vánoce neprožíváme špatně?“ Taková informace zazněla na Radiožurnálu. Lidé si všimli, že původní obsah Vánoc se posunul. Dříve lidé s radostí očekávali Narození Božího Syna Ježíše Krista, dnes se spíše čeká na dárky a slavnostní atmosféru vyzdobených bytů a prostřených stolů. Místo pokoje v srdcích ustavičný shon, nervozita, množství nechtěných dárků, které po Vánocích končí v útulcích pro zvířata, pro mnohé opuštěné lidi spíše stres a tesknota, nehledě na ubohé souboje Santa Klause s Dědou Mrázem proti nebohému Ježíškovi. Někteří lidé si začínají klást otázku: „Jak to bylo původně, na začátku?“  

Evangelium je velmi stručné, nedává nám odpovědi na zvědavé otázky, jak to ve skutečnosti bylo. To podstatné je, že Boží Syn se narodil v čase, v maličkém městečku Betlémě a byl za sčítání římského císaře Augusta zapsán do ‚listin tohoto světa‘. Jeho narození se stává předělem v lidských dějinách. Od narození Ježíše Krista se dějiny počítají před Kristem a po Kristu.

Už jeho jméno naznačuje poslání, jaké na tomto světě bude mít. Slovo ‚Emanuel‘ znamená ‚Bůh s námi‘. On se má stát novým Prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Ježíš má ukázat lidem, že Boha se nemusí bát! Proto on sám se rozhodl žít s lidmi, chtěl sdílet jejich radosti, ale i bolest. Chtěl společně s lidmi nést jejich úděl a ukázat jim, že Boží zákony nejsou těžké, dokonce se stávají lehkým břemenem pro toho, kdo Bohu opravdově uvěří. Lidé však toto Ježíšovo poslání nepochopili. Dokonce pozměnili původní význam jeho jména: ‚Bůh je s námi‘.

Hudební dirigent Petr Chromčák kdysi na Proglasu v pořadu Slovo na den poznamenal: „Mnozí lidé říkají: ‚Bůh není s námi, ale je už dávno za námi. Patřil k lidské historii, kdy tu byla nevyspělá lidská společnost. Dnes už není s námi, je za námi jako překonaná veličina. Jiní zase říkají: není s námi, je vysoko nad námi. V nedozírném vesmíru povznesen nad vše lidské, režíruje velké světové události! To je jeho pravé poslání! A zas jiní říkají: „Bůh není s námi, je proti nám! Je proti mně. Kdyby byl, nebylo by válek, katastrof v přírodě, tragédií v lidských životech, nebylo by tolik nespravedlnosti. Kdyby byl se mnou, splnil by moje přání, pomáhal by mi, uzdravil by mě…“

Ale to je hluboké nepochopení. Ano, na úsvitu lidských dějin vyhnal Bůh člověka z ráje pro jeho neposlušnost, vzpouru a pýchu. Viděno lidskýma očima opustil člověka na dlouhou dobu. Narozením Božího Syna však přišel znovu k lidem a přinesl odpuštění hříchů, novou kvalitu života, věčný život. Kdo tuto informaci promyslil a prožil, ví, že Bůh není proti němu, ale s ním, protože je jeho Spasitel a Pán. Je s ním v každé chvíli, na všech cestách i v proměnách života, v dětství, mládí, stáří, ba i v umírání. Až do konce života.“

Toto je pravé poselství Vánoc. Živý Bůh Ježíš Kristus nám není vzdálený. Nikoho se nestraní, ani od sebe nikoho neodhání. Není mu vzdálena jakákoli starost nebo bolest lidí. Vždyť to všechno sám na sobě prožil. Vzdaluje se pouze od lži a nepoctivosti. Straní se farizejství a pokrytectví. Je mu cizí lhostejnost k utrpení jakéhokoli člověka, vždyť tolika lidem pomohl a i dnes mnoha lidem pomáhá, například najít správnou životní cestu.

Necítíte, že právě v hlubokém vědomí „Bůh je s námi“, je ukryta pravá vánoční radost? A pokud ji chceme prožít, Bůh od nás nevyžaduje mnoho: Jenom upřímné srdce a ochotu žít pravdivě! V tomto smyslu vám všem v letošní vánoční době ze srdce žehnám.

Ladislav Kozubík