Příprava dětí na 1. sv. přijímání 11.5.2017

Ve čtvrtek 11.května opět proběhla příprava dětí k prvnímu svatému přijímání. Byla však trochu netradiční, na farní zahradě v Babicích za krásného slunného večera.

Paní katechetka pro děti připravila sedm zastavení u studánek, která měla znázorňovat, že máme 7 svátostí.

První zastavení se neslo v bílé barvě a znamenalo svátost křtu. Studánka obsahovala vodu a symboly křtu: bílé roucho, křestní roušku a svíci. Děti si zkusily zapálit symbolicky křestní svíce a poté je měly s trochou štěstí donést hořící k druhé studánce.

U druhé studánky byla opět voda a také fialové roucho, to symbolizovalo svátost smíření, tzn. svatou zpověď. Děti měly za úkol přemístit kameny z několika stanovišť do jednoho a mohly si přitom uvědomit, jaké to je, když člověk nese tíhu hříchu. Odložení kamenů pocítily děti bezesporu jako úlevu; podobně se uleví i duši, když se zbaví ve svátosti smíření hříchů.

Třetí zastavení opět studánka s vodou; zde naznačovala svátost eucharistie kresba chleba a vinné révy. Děti psaly na papírová zrníčka, co mají rády a na hroznové bobule co je trápí a potom vše nalepily do symbolů chleba a vína.

Čtvrté zastavení u studánky označovalo svátost Ducha svatého /biřmování/. Zde pan farář povídal, co vše patří k biřmování a kdo ho může vykonávat.

Páté zastavení – opět studánka s vodou a svátost kněžství. Zde děti dostaly papír s obrázky, které znázorňovaly, v čem kněze nikdo nezastoupí. Pro mnohé bylo překvapením, že například pokřtít člověka může (v nouzi) i ten, kdo je sám nepokřtěný. Musí mít jen úmysl pokřtít a správně vyslovit křestní formuli. Naproti tomu – sloužit mši svatou může pouze kněz, pokud není zrovna nablízku pan biskup .

Šesté zastavení se studánkou a svátost pomazání nemocných – tady se děti dozvěděly, že i dospělí mají své bolesti a strach: z nemoci, ze stáří apod. Potřebují zkrátka posilu ve svém stáří a v nemoci. A tu jim může dát Ježíš prostřednictvím svátosti pomazání nemocných.

Posledním, sedmým zastavením u studánky s vodou byla svátost manželství. Toto je jediná svátost, kterou neuděluje ani biskup, ani kněz, ani jáhen, ale sami snoubenci. Ti prvně jmenovaní při sňatku pouze asistují. Symbolem trvalé lásky manželů jsou snubní prstýnky, které si vzájemně předávají. Na závěr přišly ke slovu i přítomně maminky, když se pokusily zopakovat manželský slib, který před léty, možná trochu rozechvěle, dávaly svému manželovi.

Potom už děti dostaly jen hroznové víno a chléb, a všichni odcházeli spokojeně a nasyceni. Určitě se už těší na další přípravu.

Zdenka Kvapilová