Reportáž - Tábor ministrantů

Letošní ministrantský tábor na faře v Babicích se nesl v duchu šesti velkých hrdinů dávné historie i současné doby. Ne každé jméno takového hrdiny je však zapsáno doslova na každém rohu, takže jsme sice hovořili o sv. Václavovi, současně však i o Caroline Aigle, nebo třeba o Dominikovi Saviovi, ale zároveň o Jaroslavu Šlezingerovi. Příklady táhnou. A dobré příklady mohou pomoci ministrantům při dalším dozrávání jejich osobností.

Jedenadvacet kluků z Telnice, Újezda u Brna, Otmarova, Jakubova a Litohoře spolu vytvořilo výbornou partu. Ta se při některých aktivitách ještě dělila na čtyři týmy, které spolu soupeřily v duchu fair play o vítězství v celotáborové hře: Orange Heroes, R.A.F., Žlutí letci a Zelení hrdinové. Právě posledně jmenovaný tým si pod vedením Járy Zavadila odnesl cenné konečné vítězství. V jednotlivcích se největšími hrdiny stali Pepík Řoutil (mezi mladšími) a Martin Flajšinger (mezi staršími).

Na táboře jsme zažili řadu hrdinských činů, které se týkaly překonání sebe sama s jídlem, ranním vstáváním, z výšek, v noční hře, v odloučení od rodiny, od tiše se rodící závislosti na počítačích či v konání dobrých skutků okolo sebe... Velké hrdinství vlastního života začíná od drobných krůčků už v ranném mládí...

Všichni účastníci si užili tradičně bohatého programu. Kluky čekalo vyrábění táborových triček, vlajek, mečů a štítů, ale třeba i vykování vlastní železné špičky v uměleckém kovářství pana Václava Nohy ve Štěměchách (moc děkujeme). Nechybělo poznávání okolí při návštěvách kláštera v Kostelním Vydří, památkového centra města Telče (UNESCO), farního kostela a Šlezingerova sochařského odkazu v Jemnici (děkujeme, pane děkane), odvážně přestěhovaného kostela v Oslnovicích (klobouk dolů všem místním hrdinům) či staronového muzea R.A.F. na zámku v Polici. V našem „letním kině" ministranti shlédli vynikající film Mela Gibsona Zrození hrdiny, který byl natočený podle skutečných událostí (s některými vystřiženými scénami).

Při venkovním programu jsme museli bojovat s nepřízní počasí, takže některé sportovní aktivity doslova uhýbaly dešti, některé se hold odehrály v něm (náš táborový fotbalový turnaj v Cidlině) – nakonec, hrdinové přece nebývají z cukru... Sportovních klání bylo tradičně dostatek: kromě fotbálku na trávě i ve vodě nás čekalo ragby s upravenými pravidly, baseball, rytířské hry (šerm mečem, silové disciplíny), střelba z luku a vzduchovky, výstup na lezecké stěně, procházka s chůdami, zdolání adrenalinové lanové trati v osmi metrové výšce, ale třeba i jízda zručnosti na čtyřkolce. Díky panu děkanovi Josefovi Brychtovi z Jemnice jsme si mohli porovnat síly ve fotbale s domácími ministranty, remízový zápas musely rozhodnout penalty, ve kterých nás místní kluci předčili. Gratulujeme!

Ani v umění kluci nezaháleli: každý tým si nacvičil divadelní scénku o některém starozákonním hrdinovi, každý den jsme ať už sborově či sólově zpívali (někdy dobrovolně, jindy za "odměnu" – jó, kdo si řádně neuklízí svoje věci...). Letos nechyběla ani akční hra Atentát, na kterou se mnozí hodně těšili, no však podle toho taky někteří dopadali (jako sněhuláci). Závěrečný večer patřil rozlučkové diskotéce...

O duchovní vedení se staral P. Ladislav Kozubík, kterému děkujeme za milou společnost, pomoc s organizací, dopravou, hudební doprovod a především za všechny sloužené mše svaté.

Letošního jubilejního 10. ročníku našeho tábora se zúčastnil rekordní počet ministrantů, takže se rozrostl i náš organizační tým: velké poděkování patří šéfkuchařce a zdravotnici Božence Flajšingerové, Štefanu Chovancovi, Pavlu Zapletalovi, Petru Gabrhelovi, děvčatům Martině, Jolaně a Veronice a vedoucím jednotlivých týmů: Járovi Zavadilovi, Jirkovi Budíkovi, Štefanu Esterkovi a Fandovi Kroutilovi. Na dálku nás dobrotami podpořila Katka Umlášková, rodiče a nejmenovaní sponzoři. Za všechny místní podporovatele si dovolíme poděkovat rodině Špačkových. Všem veliké díky!

Tábor je za námi. Všichni víme, že se můžeme stát hrdiny našich vlastních životů. Že můžeme dělat veliké věci nejen pro sebe, ale i pro druhé. Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele". A právě On může být naším největším hrdinou.

Děkuji všem, kteří nezůstali sedět doma u počítačů, komunikačních sítí, elektronických hraček a další lákadel. Krásný týden se skvělými lidmi na skvělém místě se tak může mnohým z nás stát třeba i odrazovým můstkem do dalšího života... Bohu díky.

František Kroutil